Rozhovor: Jakub Hosnedl

Pojďme si představit dalšího člena TJ Kunice, tentokrát Jakuba Hosnedla, které fotbalem doslova žije každý den. V TJ Kunice působí na trenérském postu u starších žáků, zároveň hraje za A tým a pracuje pro Fotbalovou asociaci České republiky, kde organizuje reprezentační srazy mládeže.

Řekni nám, jak si vyrůstal s fotbalem v Kunicích a co tě u fotbalu stále drží?

V Kunicích jsem od pěti let. Několik sezón jsem hrával zápasy a především trénoval, když ještě byla možnost střídavých stratů, také za pražskou Duklu.
Dokonce bylo jedno období, kdy jsem s fotbalem chtěl skončit, okolo mladších žáků, asi jsem i na krátkou dobu přestal fotbal hrát, ale v pozdějším věku jsem všední dny po škole trávil na hřišti.
Fotbal mně baví a v Kunicích s tím mám spojené i kamarády. To jsou asi hlavní důvody, co mě u fotbalu drží

Kdo byl pro tebe motivací a kdo tě k fotbalu přivedl?

K fotbalu mě přivedli rodiče. Mám oblíbené hráče, které rád sleduji, když hrají nebo když ještě hrávali...

Jak je známo kluky zajímají nejvíce kopačky, jaké jsou tvoje preferované?

Kopačky jsem vždycky, snad až na první, měl od Adidasu. Moje nejoblíbenější je série ace 16. Měl jsem už pět párů. Bohužel se už nevyrábí.

Jaká je tvá první vzpomínka z mládežnických týmu Kunic?

Vůbec první zápas za Kunice. Bylo to v minipřípravce a vysoko jsme prohráli. Po zápase si samozřejmě každý šel kopnout penaltu. Kopalo se na malou branku, která byla postavená pod Orlím Hnízdem. Oba týmy stály v řadě a po jednom se střídaly.
Rozhodčí postavil balon písknul a já, protože jsem stál jako první, jsem se rozběhl a kopnul. Vymetl jsem to, pravá šibenice. Rodiče na Orlím Hnízdě tleskali. Z trasu mě vytrhl až pískot rozhodčího, který mi ukazoval červenou kartu. Bohužel, gól, který jsem dal, byl vlastnímu brankaři.

Máš nějakou vtipnou historku z dorostu nebo žáků?

To se těžko vypráví někomu dalšímu. Většinou šlo o spontánní vtipy. Legrace bylo hodně hlavně před a po tréninku. Různé obehrávání se navzájem nebo jsme ve středovém kruhu vykopávali míč co nejvýš nad sebe a v tom se střídali v několika lidech. Míč nesměl spadnout a hrálo se pouze nohama.

Jak vnímáš vývoj kunické kopané, co by si v klubu chtěl změnit?

Jednoznačně pozitivně. Sám pomáhám trénovat starší žáky a je super vidět Kunický areál plný dětí.
Na plno věcech, které se dají změnit nebo vylepšit se pracuje, takže nebudu nic konkrétního jmenovat.

Znáš nějakou pro tebe kunickou legendu? Hráče, který se do kronik zapsal nesmazatelně?

Který se zapsal bohužel ne, ale určitě znám některé další, kteří se zapíší.

Co by si popřál mladým hráčům TJ?
Ať je to baví a ať už zase můžeme trénovat!